Agapornis růžohrdlý

(Agapornis roseiciollis)

 

Tento druh Agapornisů se vyskytuje v jihozápadní Africe nejjižnější oblasti od Tanzanie a severozápadního Mosambiku, jižně až do Malawi a východní Zambie po severní Rhodesii podél řeky Zambezi, dožívá se věku asi 15 let, dorůstá do délky 15 cm.

Zabarvení hlahy, čela, tváře a hrdla je růžovočervené, vzadu zelená. Oči s hnědou duhovkou.Zabarvení zobáku je bílé. Růžový krk a prsa, břicho a křídla zelená. Modrozelený ocas a světle šedé nohy.

 

Žije v suchých oblastech u mořského pobřeží, v nadmořských víškách kolem 1600 m. tvoří velká hejna.

Agapornis růžohrdlý  hnízdí od března do srpna, v korunách palem, dutinách stromů a v lidských stavbách. Samice obvykle snáší 4 až 5 vajec, líhnutí mláďat probíhá za 19 až 20 dní a opouští hnízdo za 30 dní od vylíhnutí.

Tento druh je vhodný i pro začínající chovatele a je možné je umístit i do malé klece.

 

Jako potravu předkládáme směs pro malé papoušky, dále ovoce a zeleninu. Můžeme zkrmovat zelené krmivo, nezralou kukuřici. Dále je nutné zajistit papouškům dostatek větviček k okusování. Při krmení mláďat doplníme stravu vaječnou směsí.

 

Kroužkujeme kroužky o velikosti 4,5 mm

 

Agapornis růžohrdlý je nejoblíbenější z celého rodua také nejčastěji chován, mimo přírodní zabarvení existuje mnoho mutací a barevných odchylek. Jeho chov je poměrně snadný, pokud sestavíme úspěšně chovné páry. Mnohé však odrazuje jeho pronikavý křik. Snadno se přizpůsobí změně prostředí, není plachý a snáší dobře i chladné počasí. Agapornise přezimujeme v uzavřeném prostoru, kde teplota neklesá pod bod mrazu. Dovezení ptáci jsou velmi plaší a choulostiví na nízké teploty. Ptáci odchovaní v Evropě jsou mnohem odolnější.

 

Díky skutečnosti, že Agapornis růžohrdlý je velmi společenský papoušek, doporučuje se koupit alespoň dva jedince tohoto druhu. V případě chovu více párů je nutno mít voliéru větších rozměrů a umístit do jedné voliéry jen ty ptáky, kteří jsou na sebe zvyklí od mládí. S jinými druhy je obvykle nechováme, ale spolu se většinou dobře snášejí. V žádném případě však nedáváme nové jedince bez přípravy k jinému agapornisovi  do klece. Je vhodné oba papoušky umístit do samostatných klecí vedle sebe a k sobě je dát teprve až si na sebe zvyknou. V opačném případě je nový pták považován za vetřelce a sdílení jedné klece je pro něj nebezpečné.

Klec nebo voliéru použijeme ze silných materiálů, protože papoušci mají velmi silný zobák a slabší materiál by velice rychle poškodily, rostliny nemá smysl vsazovat jelikož by je papoušci rychle zničily. Při zajištění vnitřního úkrytu před mrazem, je možné mít papoušky umístěné ve venkovní voliéře celoročně a není nutné přitápění.

Hnízdní budka má mít rozměry cca 25x15x15 cm (d. x š. x v.) u ležatého typu, nebo 15x15x27 (výška) u stojatého. Průměr otvoru má být min. 5 cm. Budku zhotovujeme s otevíracím víkem, což je nutné pro bezproblémovou kontrolu.

 

Po dokončení má hnízdo kulovitý tvar, samička do něj následně začne snášet 3-6 vajíček (snáší obden 1 vejce). Většinou po třech snesených vejcích začíná zahřívat. Z hnízda vylétává pouze když je vyrušena, nebo když se chce vyprázdnit, osvěžit ve vodě nebo napít. Sameček jí v tomto období pečlivě krmí, většinou tráví noc v budce se samičkou. Mláďata se klubou za 20-22 dní slepá, s jemným chmířím. Asi v 10 dnech věku mláďata kroužkujeme uzavřenými kroužky průměru 4,5 mm. Z hnízda vylétávají asi za 5 týdnů, poté jsou samečkem ještě 2 týdny přikrmována. Mláďata bývají v hnízdě nejčastěji 3-4. Agapornise necháváme hnízdit maximálně 2x ročně, vyšším počtem hnízdění se příliš vyčerpávají. V době, kdy se mláďata osamostatňují, samička obvykle snáší další vajíčka. Někdy může být k prvním mláďatům v této době agresivní.

Pro chov tohoto agapornise dále platí pravidla jako u Agapornisů Fischerových (pouze se liší inkubační doba a doba vývoje mláďat).