Andulka vlnkovaná
Melopsittacus undulatus
 

Andulka vlnkovaná, albín.

Andulka vlnkovaná s chocholkou

Andulka vlnkovaná, lutino.

Andulka vlnkovaná, skořicová mutace.

Andulka vlnkovaná, fialová

Andulka vlnkovaná, zelená.


Výskyt
Austrálie.
Velikost
Přibližně 18 centimetrů, ale záleží to na odrůdě.
Rozlišování pohlaví
Dospělé sámečky tohoto populárního druhu poznáme podle modrého ozobí, které má u samiček hnědavou barvu.
Povaha
Andulky jsou velice společenští ptáci, které můžeme bez problémů chovat po párech, ale i ve velké skupině. Kromě toho se dobře snášejí i s jinými druhy. Jednotlivé andulky - pokud si pořídíme mládě - se dají velice dobře ochočit, ale při nedostatku společníků svého druhu jim musíme věnovat mnoho pozornosti.
Chovatelské zařízení
Andulky můžeme chovat v kleci, v pokojové voliéře, v chovné kleci i ve venkovní voliéře. Nemá smysl jejich obydlí osazovat zelení, protože ji ptáci obvykle zničí. Možnost šplhat však andulky vítají.
Klimatické podmínky
Andulky jsou odolní ptáci, a pokud mají k dispozici dobře izolovaný vnitřní úkryt, mohou přes zimu zůstat ve venkovní voliéře.
Potrava
Těmto ptákům dáváme jako základ krmivo pro andulky, které doplňujeme senegalským prosem v klasech, kousky ovoce a zeleným krmením. Velice vhodné jsou kousky jablka a ptačinec žabinec. V hnízdním období andulky velmi potřebují také vaječnou směs. Vždy musí mít k dispozici grit a písek na trávení.
Denní činnost
Andulky jsou jednoznačně nejznámější ptáci chovaní v zajetí. Dají se výborně ochočit a při velké trpělivosti se některé z nich také mohou naučit imitovat slova. Talent k mluvení však nemají všechny andulky. Mladé ptáky můžeme jednoduše ochočit, ale i starší jedinci začnou při laskavém zacházení svému ošetřovateli důvěřovat. Andulky vydávají štěbetavé zvuky. Rády se koupou, a proto jim k tomu musíme dávat příležitost. Ačkoli umějí dobře létat, jsou to nadšení šplhavci. Pokud chováme andulku v pokojové kleci jako jeden exemplář, je důležité, aby měla dostatek rozptýlení v podobě různých hraček.
Hnízdění
Tito populární ptáci se rozmnožují velice jednoduše, například v chovných klecích o šířce 60 centimetrů. Andulky si nesplétají hnízdo. Speciální hnízdní budky pro andulky mají na dně mělký důlek, který zabrání tomu, aby se vejce nerozkutálela od sebe. Jinak by totiž nebyla dostatečně zahřívána. Hnízdo má rozměr dna asi 15 x 15 centimetrů o výšce 20 centimetrů. Na vletový otvor stačí pro běžnou andulku průměr 5 centimetrů. Samička snáší 4 až 6 bílých vajec, na kterých sedí po dobu 18 dnů. Jakmile se mláďata vylíhnou, začnou je krmit oba rodiče. Po dosažení asi čtyř týdnů vylétají mláďata z budky. Ještě se o sebe neumějí úplně postarat, a rodiče je proto asi týden vodí a přikrmují.
Asi ve třech až čtyřech měsících se mláďata plně vybarví. Mladí ptáci se dají poznat podle tmavého zobáku, téměř nepigmentovaného ozobí a tmavých očí bez bílé duhovky.
Mutace
Barvy
Od doby, kdy se andulky začaly chovat v zajetí, vznikly vlivem barevných mutací a selekce četné formy andulek s různými barvami a kresbami. Tyto mutace se obecně dělí na „normální barvy" a „tukové barvy". Za normální barvy se považují ptáci divokých forem. Příkladem jsou různé odstíny zelené (světlá, tmavá, olivová, šedozelená) a modrá (například blankytně modrá nebo kobaltově modrá). Mezi tuková barviva patří například albíni a mutace lutino. To jsou bílí a žlutí ptáci s červenýma očima.
Také se vyskytují žlutí a bílí ptáci s tmavýma očima. Dále jsou známé ještě strakaté andulky, andulky s výjimečnou kresbou (lemovaná, opalínová a přelitá) a ptáci, u nichž je normální černá kresba vybledlá nebo má odlišnou barvu (šedokřídlí a bělokřídlí nebo skořicoví). Populárním barevným rázem je také žlutá maska, která nahrazuje bílou masku.
Typy
Kromě různých barev také vznikly andulky, které se od divoké formy odlišují svou strukturou peří. Tak známe chocholaté andulky, a dokonce andulky s nakadeřeným peřím. Chocholatí ptáci sice existují v různých variantách, ale není jich mnoho.
Zajímavosti
Andulky jsou často se vyskytujícími ptáky, které najdeme v každém obchodě se zvířaty hněď v několika barvách. Pokud se chceme odchovem andulek vážně zabývat a stojíme o opravdu hezky zbarvený exemplář s krásnou kresbou, měli bychom raději kontaktovat klub chovatelů andulek.
Členové klubu nás mohou odkázat na špičkové a spolehlivé chovatele těchto ptáků. Tyto kluby také pravidelně organizují výstavy pro širokou veřejnost. Na těchto akcích můžeme získat dobrý přehled o bohaté škále typů a barev u andulek a také navázat kontakty s chovateli těchto ptáků.