Aratinga zlatý
Aratinga solstitialis

 

Aratinga zlatý

Výskyt
Venezuela, Guayana, Brazílie.
Velikost
Přibližně 29 až 31 centimetrů.
Rozlišování pohlaví
Rozdíly mezi oběma pohlavími jsou nepatrné. Samečkové tohoto druhu bývají větší, ale stoprocentní jistotu nabízí až endoskopické vyšetření.
Povaha
Aratingu zlatého je nejlepší chovat v páru. K jiným ptákům, i k větším než oni sami, mohou být tito papoušci nepřátelští. Většinou však tyto problémy trvají jen v období hnízdění.
Chovatelské zařízení
Tyto ptáky je nejlepší chovat ve venkovní voliéře, s dobře izolovaným krytým přístřeškem. S ohledem na sílu jejich zobáku je důležité pevné drátěné pletivo, jinak se ptáci během chvilky dostanou ze zařízení ven. Jakoukoli zeleň ve voliéře okamžitě zničí.                                                                                      Klimatické podmínky
K bezpečnému přezimování je nezbytný vnitřní úkryt před mrazem. Přitápění je nutné za extrémně nízkých teplot, nebo pokud si všimneme, že ptáci trpí zimou.
potrava
Jako základ dáváme těmto ptákům krmivo pro velké papoušky, které v hnízdním období doplňujeme malým množstvím vaječné směsi. Dobře přijímají také ovoce a čerstvé plevely. Přirozeně jim nikdy nesmí chybět dostatek gritu a písku na trávení, aby se jím kdykoli mohli zásobit.
Denní činnost
Aratinga zlatý rád klove. Pravidelně ho zásobujeme vrbovými větvičkami, ale nezapomínejme na to, že je schopen zničit cokoli ve voliéře. Když se v okolí těchto ptáků děje něco neobvyklého (kontrola hnízda, přítomnost neznámé osoby), umějí být velice hluční. I za normálních okolností se však projevují velmi hlasitě. Rozhodně se nehodí do lidského obydlí s mnoha sousedy nebo do pokojové klece. Aratinga zlatý v noci rád přespává v budce. Za tímto účelem mu ji zavěsíme do krytého přístřešku. Také se velice rád koupe. Vhodnou koupelničkou je hliněná miska s (denně čerstvou) vodou, kterou položíme na dno voliéry.
Hnízdění
K hnízdění je vhodná budka z tvrdého dřeva s rozměrem dna 25 x 25 centimetrů o výšce asi 50 až 60 cm. Dno bychom měli obzvlášť dobře zajistit, aby do něj ptáci nevyklovali díru. Když se ptáci chystají zahnízdit, zpozorujeme, že v budce dochází k velké „přestavbě". Na dno budky navršíme vrbové větvičky a (nestříkané!) větvičky ovocných stromů, aby si je ptáci mohli sami zpracovat. Na dno pak aratinga snese většinou čtyři vejce. Na vejcích sedí hlavně samička a asi po 25 až 29 dnech se vylíhnou mláďata. Ta jsou krmena oběma rodiči a po měsíci a půl až dvou měsících vylétají z budky.
 

Aratinga zlatý