Lori mnohobarvý
Trichoglossus haematodus


Výskyt
Austrálie.
Velikost
Přibližně 28 až 31 centimetrů.
Rozlišování pohlaví
Pohlaví tohoto ptáka nelze určit pouhým pohledem. Stoprocentní jistotou je pouze endoskopické či chromozomální vyšetření, provedené specializovaným zvěrolékařem.
Povaha
Papoušky tohoto druhu je nejlepší chovat v páru v samostatném zařízení.
Chovatelské zařízení
Lori mnohobarvý se dobře cítí v prostorné venkovní či vnitřní voliéře. Kvůli řídkému trusu však nedoporučujeme tyto papoušky chovat v bytě. Hraví loriové velice ocení pevný kmen na šplhání, ale zeleň v jejich zařízení je úplně zbytečná. Ke standardnímu zařízení voliéry patří velká budka, ve které ptáci rádi nocují.
Klimatické podmínky
Tito bohatě zbarvení ptáci jsou celkem odolní a úplně jim stačí venkovní voliéra s krytým přístřeškem proti mrazu.
Potrava
Loriové se ve volné přírodě živí výhradně nektarem, ovocem, květy, pylem a také drobným hmyzem. Jejich trávicí systém je k tomu uzpůsoben. Trochu semen, hlavně jemnější druhy, někdy přijímají, ale nesmějí se stát hlavní složkou jejich jídelníčku. V obchodech se také dají koupit speciální směsi pro lorie, ale bohužel nejsou k dostání všude.
Denní činnost
Lori mnohobarvý je nádherně zbarvený a zajímavý pták. Je aktivní a zvědavý, a pokud si v raném věku zvykne na svého ošetřovatele, rychle se ochočí. Někteří ptáci se také naučí pár slov. Nevýhodou těchto ptáků je poněkud silný hlasový projev. Rádi se koupají a musí k tomu dostávat příležitost. Tito loriové velice rádi šplhají a také rádi okusují vrbové větvičky nebo větévky ovocných stromů.
 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hnízdění
Pokud usilujeme o odchov tohoto druhu, opatříme papouškům dutý kmen o průměru nejméně 30 centimetrů a o výšce minimálně 45 centimetrů. Vhodný je vletový otvor o průměru 8 centimetrů. Jako vystýlka pod vejce poslouží silnější vrstva navlhčené rašeliny.
Samička snáší jedno až tři bílá vejce a sedí na nich 23 až 26 dnů. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a asi za 50 až 60 dnů vylétají z budky. V té době se ještě nemohou o sebe úplně postarat a oba rodiče je musí dokrmovat.
Asi za 30 dnů po vylétnutí z budky jsou mláďata většinou již zcela samostatná. Tehdy je raději odchytíme, protože mnoho rodičů své děti již nesnese ve vlastní blízkosti. Není výjimkou, že pár v dobré kondici vyvede dvě snůšky za sezónu.