Koupě papouška

Domov

Potrava

Péče

Hnízdění

Mutace

 

 

 

 

 

Koupě

 

Koupi ptáka si musíme dobře rozmyslet

U chovatelů, v obchodech se zvířaty i ve velkoobchodě je k dostání nespočetné množství rozmanitých druhů ptáků. Jeden je hezčí´ než druhý a pro začínajícího chovatele není jednoduché umět si tak z široké nabídky vybrat. Každý ptačí druh má své speciální požadavky na potravu a péči. Existují nenároční ptáci, ale jsou také druhy, které vyžadují zvláštní ošetřování. A proto dříve, než si domů pořídíme druh, jenž nás okouzlil svou krásou, chováním nebo zpěvem, musíme vědět, jak se o něj starat a jakou potravu potřebuje. Někteří ptáci, hlavně papoušci, vyžadují mnoho pozornosti. Jiné druhy jsou zase velice hlučné, ( což by se nemuselo líbit sousedům ) nebo mají velké nároky na potravu a chov v zajetí. Někteří ptáci se dají bez problémů chovat v bytě, zatímco jiným lépe vyhovuje soužití s jinými ptáky ve velkých zahradních voliérách osázených stromky a keři. Každý druh má své charakteristické vlastnosti, a proto abychom předešli zklamání, měli bychom si tyto vlastnosti předem důkladně prostudovat.

Pták jako domácí společník

Existuje mnoho druhů ptáků, kteří mohou být pro člověka výbornými společníky a hodí se k chovu v zajetí. Mezi nejznámější druhy, které se chovají pro své společenské vlastnosti, patří některé druhy papoušků a kakaduů , loskutáci, andulky vlnkované a Agapornisové.Volba toho či onoho druhu je u každého člověka odlišná. Někoho osloví drsnější povaha agapornise, zatímco jiného očaruje štěbetání andulek a jejich pestrobarevnost. U papoušků se nejvíce oceňuje schopnost napodobovat lidský hlas. Pokud si vybereme ptáka se společenskou pova­hou, musíme jeho přítulnost a společenskost také oplácet důkladnou péčí. Nároky, které na svého majitele klade papoušek ne­bo kakadu, jsou srovnatelné například s péčí, kterou vyžaduje pes. Pokud se ptákovi nebudeme dostatečně vě­novat, mohou se u něj projevit různé pova­hové poruchy, například oškubávání či vy­dávání hlasitých skřeků. Lidé, kteří nema­jí na chov ptáka dostatek času nebo si ne­jsou jisti, zda by mu byli schopni denně vě­novat dostatečnou pozornost (velké druhy papoušků mohou žít padesát let i déle!), by si měli raději vybrat jiný druh ptáka. Také lidé, kteří celé dny pracují, by měli o kou­pi ptáka se společenskou povahou přestat uvažovat. Pokud nás vlastnosti a krása pa­poušků opravdu přitahují, avšak víme, že bychom jim nemohli věnovat dostatečnou pozornost, mohli bychom uvažovat o kou­pi páru.

Ptáci v páru se většinou nedají tolik ocho­čit a naučí se mnohem méně mluvit než osamocený pták, ale tyto nevýhody oprav­dovému chovateli určitě nebudou vadit.

Vedle známých druhů papoušků existuje také několik druhů ptáků z čeledi špalkovitých, kteří se výborně hodí k chovu v za­jetí. Nejznámější z nich je loskuták. Loskutáci se dají snadno ochočit a velice dobře se přizpůsobují životu v zajetí. I když mnoho lidí loskutáky zná, málokdo ví, že některé druhy umějí napodobit lidský hlas lépe než mnozí papoušci. Nevýhodou loskutáka v porovnání s papouškem je velmi řídký a také vydatný trus, protože jeho po­trava se skládá převážně z hmyzu a ovoce. Kvůli řídkému trusu se klec a její okolí mu­sí denně čistit, a také před vypuštěním ptá­ka z klece do pokoje je nutné dohlédnout na to, aby se nejdříve vyprázdnil. Řídký trus loskutáka je jedním z důvodů, proč jsou tato zajímavá a krásná zvířata u cho­vatelů v daleko menší oblibě než papoušci či andulky.

Co musíme vědět při koupi nového společníka

Chceme-li si do domácnosti pořídit ptáka, mělo by to být mládě. Občas jsou ke koupi nabízeni i starší ptáci. Pokud však ne­jsou zvyklí na soužití s člověkem, pravdě­podobně si je nikdy neochočíme podle svých představ. U mnoha velkých i men­ších papoušků lze mladý věk ptáka poznat na zobáku, který je ještě zčásti černý. Také rovnoměrně zbarvené černé oči bez bílé nebo červenohnědé duhovky svědčí u mnohých druhů o mladém věku. Tato pravidla však neplatí vždy. Pokud se v ptá­cích tolik nevyznáme, měli bychom si ne­chat poradit od odborníka. Jiným řešením je obrátit se na spolehlivý zdroj, například na chovatele, kterého v klubu chovatelů ptactva dobře znají.

Chovatelé většinou odchovávají papoušky již od narození. Je to výhodné, protože si pták od narození zvyká na člověka a doká­že ho přijmout za svého druha. Takový pták se tedy nebojí lidí a brzy začne důvě­řovat i novému majiteli. Výchova ptačích mláďat od narození má však také svou ne­výhodu, protože člověk zasahuje do přiro­zeného procesu jejich výchovy a péče. Pták vychovaný od narození člověkem bu­de mít s největší pravděpodobností jednou sám potíže vychovat vlastní mláďata - po­kud vůbec za svého druha. Chceme-li, aby jednou náš papoušek vyvedl mladé, měli bychom si ra­ději pořídit ptáka vychovaného ptačími ro­diči.

 

 

Jak si ptáka ochočíme

Ptačí mláďata vychovaná člověkem jsou vlastně již ochočená. Ostatní ptáci si na nového majitele však zvykají pomaleji. Rychlost ochočení závisí na původu ptáka. Ptáci od chovatelů se dají ochočit rychleji než ptáci chycení ve volné přírodě. Ti mo­hou někdy až do konce života zůstat plaší, protože si z mládí odnášejí příliš traumatic­ké zážitky s člověkem. Chceme-li si nového společníka ochočit, musíme ho vždy laskavě oslovovat. Klec bychom měli umístit ve výši očí, abychom se k ní neskláněli, protože to je pro ptáka velice nepříjemné. Mluvíme na něj hlavně při podávání krmení, vody či různých „pamlsků". Přitom používáme přibližně stejná slova, aby si na ně pták brzy navykl a pochopil je. Dobré krmení dokáže s tako­vým opeřencem udělat divy.

Několikrát denně mu dáme něco dobrého na zob a přitom k němu laskavě a přátelsky promlouváme. Jídlo mu však nenutíme, pouze mu ho nabídneme. Je důležité, abychom vždy zůstali klidní a promlouvali k němu laskavým tónem. Pták brzy nebude moci ovládnout zvědavost a vezme si jídlo z ruky.

Až se naučí brát si od nás potravu (může to trvat několik dní nebo i pár měsíců), můžeme ho přitom opatrně zkusit pohladit po hrudi nebo po hlavičce. Děláme to vždy opatrně bez zbrklých, nečekaných pohybů. Ucukneme-li rychle rukou z obavy, aby nás pták neklovl, může se polekat a naše úsilí přijde nazmar.

Lákáním na oblíbenou potravu můžeme ptáka dále naučit sedat na ruku. Jednu ruku mu podržíme u nohou a druhou ruku s pamlskem nastavíme o něco dál, aby si k potravě musel přelézt přes první ruku. Jakmile se pták začne chovat tak ochočeně, že se zbaví posledních zábran a začne nám opravdu důvěřovat, můžeme ho občas pustit z klece ven. Předtím však musíme nejen zavřít všechna okna a dveře, ale také zatáhnout záclony. Z místnosti také odstraníme jedovaté rostliny jako diffenbachii či vánoční hvězdu. Dále zajistíme, aby ptáka při prvních výletech z klece neobtěžovala jiná domácí zvířata. Až budeme chtít, aby se vrátil zpátky do klece, nalákáme ho na potravu. Když to nepůjde, budeme ho muset sami chytit. Té­to situaci je však lepší předejít, abychom neztratili jeho důvěru. Ptáka nejlépe chytneme do utěrky v pře­dem zatemněné místnosti. Když budeme rychlí, nebude mít dost času zvyknout si na tmu a tento „zákrok" si nebude spojovat přímo s námi. Aby se pták naučil mluvit, není podmínkou, že musí být zcela krotký. Obecně ale platí, že krotcí ptáci se naučí mluvit za kratší dobu a lépe než plaší jedinci. Naučit ptáka opakovat slova však není tak úplně obtížné. Řekneme-li při podávání jídla vždycky „dobrou chuť" nebo „dobré chutnání", talentovaný papoušek to zanedlouho bude schopen opakovat. Někteří ptáci se také naučí spojovat si určitá slova s určitými situacemi. Například rosení vodou z rozprašovače si spojí se slovem „koupáníčko" a „vysloví" toto slovo vždy při potřebě koupání. Někteří ptáci se tak naučí imitovat i jiné zvuky jako štěkot psa, zvonek či bzučák u dveří, telefon, kašlání a další zvuky, které často slýchávají. Dobří imitátoři se také mohou naučit opakovat úryvky melodií. Pokud chceme ptáka naučit mluvit opravdu rychle, můžeme mu sami nahrát kazetu, kde se opakují určitá slova či melodie. Mnoho ptáků se tak naučí mluvit mnohem rychleji. Avšak ne všichni ptáci, kteří mají schopnost napodobit hlas, se skutečně naučí mluvit. Existuje také mnoho papoušků, kteří po letech soužití se svým majitelem neumějí víc než jen pár nesrozumitelných zvuků.

Proto bychom neměli automaticky počítat s tím, že náš nový společník bude i dobrým imitátorem. Kromě spousty času a trpělivosti zde hraje roli také individuální talent každého ptačího jedince.

 

Ptáci ve voliérách

Při výběru ptáků do voliéry bychom měli dát pozor na několik důležitých bodů. Ptáci musí být především schopni navzájem se dobře snášet. Zásadně bychom neměli s jinými druhy ptáků chovat žádné ptáky s mocným zobákem (malé a velké papoušky, kakaduy a agapornise). Tito ptáci mohou plašším a slabším ptákům pořádně znepříjemnit život. Výjimkou je například mírumilovná korela chocholatá a různé druhy neofém, které mohou bez problémů žít pohromadě s menšími ptáky. Dále musíme všem ptákům zajistit dostatek prostoru.

Existují druhy, které těsné soužití vedle sebe snášejí, ale jsou také ptáci, kteří si chrání vlastní teritorium. Ti způsobují ve voliéře neklid, především v hnízdním období. Pokud například chováme ve voliéře křepelky, neměli bychom si raději pořizovat další druhy, které také hnízdí při zemi. V hnízdní době pak mezi těmito druhy panuje značná nesnášenlivost. Dále je důležité si uvědomit, že krmítka a misky na vodu se mohou nacházet v teritoriu skupiny ptáků, kteří ostatním nedovolí je užívat. Jeli složení ptáků ve voliéře různorodé, musí zde být nejenom více krmítek a misek na vodu, ale také více hnízdních budek. Tato encyklopedie uvádí u každého druhu míru snášenlivosti vůči ostatním ptákům a nejvhodnější kombinaci pro chov s jinými druhy. Chování ptáků se však liší i u jednotlivých jedinců- Ne všichni ptáci, kteří patří k mírumilovným druhům, jsou stejně snášenliví, a naopak.

Nesmíme však zapomínat ani na další nároky ptáků. Druhy, které bez problémů zimují v nezatepleném přístřešku, můžeme eventuálně umístit k teplomilným ptákům, můžeme jim tím však také způsobit nemalé problémy. Ptáky, kteří vyhledávají úkryt v zelení, raději nedáváme k druhům, které rostliny s oblibou ničí. Vždy je lepší omezit výběr ptáků do voliéry pouze na druhy s přibližně stejnými nároky.

 

Odkud si ptáky pořídíme

Ptáci se dají pořídit v obchodech se zvířaty, ve specializovaných obchodech s ptactvem, na ptačích burzách, od obchodníků s ptactvem, na ptačích výstavách a samozřejmě přímo od chovatelů. Zdroj koupě vybíráme podle účelu, za jakým ptáky pořizujeme, a podle toho, o jaký druh nám jde. Režné druhy ptáků, jako je andulka, zebřička nebo kanárek, se prodávají téměř v každém obchodě se zvířaty. Pokud však sháníme méně obvyklý druh, určitou barevnou kombinaci či speciálně vyšlechtěnou mutaci, obyčejný obchod nám nebude stačit. To platí hlavně tehdy, budeme-li chtít šlechtit ptáky na výstavy. Nároky, které jsou na výstavách na zevnějšek ptáků kladeny, jsou opravdu vysoké. Je proto velmi nepravděpodobné, že v normálním obchodě se zvířaty seženeme exemplář vhodný na výstavy. V tom případě je lepší obrátit se na klub chovatelů exotického ptactva. Zde nás mohou odkázat na chovatele, kteří nám dají vybrat exempláře podle našich představ. Také můžeme zkusit štěstí na různých ptačích výstavách. Setkáme se zde s nejrůznějšími druhy a barevnými mutacemi ptáků a můžeme také získat kontakty s jejich majiteli a chovateli. Datum a místo konání výstav si zjistíme například v klubu chovatelů ptactva a také v odborných časopisech o ptácích.

 

Čeho si při koupi všímat

Nezáleží na tom, zda si nově ptačí přírůstky kupujeme v obchodě se zvířaty či od chovatele. Vždy je důležité podrobně zkontrolovat stav každého jedince. Nejdříve si všimneme chování ptáka. Přílišná nervozita ani přehnaná apatie nejsou nejlepšími ukazateli.

Peří musí být lesklé a uhlazené. Pokud se pták drbe nebo vykazuje jiné známky nepohodlí, svědčí to o přítomnosti parazita. Také si dáme pozor no správný tvar zobáku. Některým ptákům zobák totiž neroste správným způsobem, čímž také nedochází k jeho pravidelnému obrušování. Dále spočítáme prsty. Menší počet prstů je známkou agresivity dalších obyvatel klece něho vystavení jedince přílišnému mrazu. I když toto zranění ptákovi většinou nijak nevadí, jde o závažnou vadu na kráse. Také si nevybíráme jedince, kteří lapají po dechu či mají nápadně často zavřené nebo přivřené oči.

Ptačího jedince vezmeme do ruky a prohlédneme okolí kloaky. To musí být čisté nikde nesmí být slepená nebo mokrá pírka, či dokonce zbytky výkalů. Sáhneme si na prsní kost - jedince s vystouplou prsní kostí raději nekupujme. Totéž platí pro ptáky s nafouklým břichem nebo s namodralou barvou kůže. Některé nemoci a vady jsou charakteristické pouze pro určité druhy ptáků. O těchto potížích bychom měli mít přehled, abychom je u ptáků mohli rozpoznat pouhým pohledem. Vedle toho také existují nemoci, které se pouhým okem nedají zjistit. Je tedy důležité, abychom nakupovali od důvěryhodného zdroje nebo s sebou vzali odborníka. Pokud si pořizujeme ptáky na chov, ]e nejlepší začít s nepříbuznými jedinci. Také si nikdy nepořizujeme sourozence z jednoho hnízda, ale z různých hnízd. Zkušený chovatel nám příbuzné ptáky na chov určitě nebude vnucovat.

 

Kroužek

Je-li ptačí jedinec v dobrém zdravotním stavu, zkontrolujeme mu kroužek na noze. Všechna mláďata narozená u chovatele jsou okroužkovaná. Na kroužku je mimo jiné vyznačen rok narození. Pevný kroužek nesmíme zaměňovat s kroužkem, který se dospělým ptákům upevňuje kolem nohy, aby je chovatel rozeznal od ptáků stejného druhu. Není-li pták kroužkovaný, může se jednat o nelegální dovoz nebo o jedince nezákonně drženého v zajetí. Zvlášť bychom si měli dát pozor na neokroužkované jedince chráněných druhů nebo druhů, u kterých je držení a převážení zákonem omezeno. Ne vždy je však chybějící kroužek signálem nezákonného podnikání - pokud chovatel není členem žádného klubu chovatelů ptactva, nemá tyto kroužky k dispozicí. V těchto případech se obvykle jedná o příležitostný či neplánovaný chov. Ve výjimečných případech ptáci nemají kroužek, protože vyrostli příliš rychle a pří kroužkování by jím hrozilo velké nebezpečí poranění. Chybí-li však ptačímu jedinci kroužek, nikdy to nenecháme bez povšimnutí.

 

Cena

Cena ptáků závisí na různých faktorech. Ojedinělý druh je několikrát dražší než druh, který je běžně k dostání. Na ceně se jednoznačně odrazí zákaz dovozu určitého druhu nebo naopak zákaz vývozu zemí původu. Cena bude vysoká také v případě druhu velice náročného na odchov. Cena se může také znatelně zvýšit u řídce se vyskytujícího druhu, po kterém je velká ovlivnit. V období pozdního léta někdy ceny ptáků klesají, protože je mnoho mláďat, a tedy i velká nabídka. A konečně existuje mnoho ptačích druhů chovaných v určité barevné mutací nebo tělesné kondici. Výstavní exempláře určitě mutace či kondice jsou dražší než ptáci s méně dokonalými barvami, opeřením či stavbou těla.

 

Teplota

Mnoho ptáků chovaných v našich klecích a voliérách pochází z tropických či subtropických oblastí. Jejich organismus je zvyklý na vyšší teploty a na vyšší vlhkost vzduchu, než nabízí naše klima. Právě dovezeným a choulostivějším ptačím jedincům musí chovatel potřebné klima vytvořit uměle.

Tito ptáci bývají proto často chováni ve vytápěných místnostech se stálou teplotou. Někdy musí být přizpůsobena také intenzita světla a vlhkost vzduchu. Jiné druhy můžeme v létč klidně chovat ve venkovní voliéře, ale v zimě jim musí být umožněno přenocování ve vytápěném vnitřním prostoru. Pokud tito ptáci zůstanou v příliš Studeném prostředí, jejich kondice bude slábnout, a pokud se podmínky nezmění, mohou rychle zahynout. To však neplatí pro všechny původem subtropické nebo tropické ptáky.

Zebřičky a andulky - abychom jmenovali alespoň dva nejznámější druhy - se chovají v klecích a voliérách již tak dlouho, že se za tu dobu dokonale přizpůsobily novým životním podmínkám. Přesto musíme být při přemísťování nové zakoupených ptačích jedinců opatrní. Je důležité, abychom byli řádně informováni o původu ptáků.

Existují například chovatelé, kteří mají amadu Gouldové ve venkovní voliéře i v zimě. Zdá se, že určitým rodům těchto ptáků to po dlouhodobém přizpůsobování a přirozeném výběru neškodí. Většina araad Gouldové je však stále ještě chována ve vytopených vnitřních prostorách. Pokud si chceme tyto ptáky pořídit a mít je ve venkovní voliéře, musíme se obrátit na chovatele, který je také choval ven- ku. Tato zásada platí v podstatě pro všechny ptáky, včetně druhů méně náročných na teplo.

Až na některé výjimky nesnášejí subtropičtí a tropičtí ptáci z klecí a voliér velké teplotní výkyvy. Měli bychom se proto řádně informovat o podmínkách jejich chovu, aby pro ně přechod do jiného prostředí nebyl příliš radikální, a tím i životu nebezpečný.

 

Přeprava

Existují různé způsoby přepravy ptáků, které závisejí na jejich druhu a velikosti. Malí a středně velcí ptáci se často přepravují v papírových krabicích, a pokud cesta do nového domova netrvá příliš dlouho, snášejí přesun dobře. Dále jsou v prodeji (případně k zapůjčení) také speciální přenosné klece pro více ptáků nebo pro druhy se silným zobákem. Musíme počítat s tím, že přeprava bude pro ptáky náročnou zkouškou. Čím více dojmů po cestě nabudou, tím větší bude jejich vypětí. Během přepravy bychom proto měli ptáka držet v tmavém prostoru, protože ve tmě bude daleko klidnější. Přenosnou klec můžeme eventuálně vložit do krabice. Je samozřejmé, že pták nesmí být během přepravy vystaven teplotním výkyvům.

 

Začleněni nováčka

Chceme-li nové pořízené jedince začlenit k ostatním ptákům do voliéry, raději je nejdřív na pár týdnů ponecháme odděleně v prostorné klecí čí voliéře. Pokud by ptáci byli náhodou postiženi nějakým onemocněním, alespoň tak nenakazí ostatní ptáky. Období karantény však nemusí být úplné rozhodující. V případě pochyb můžeme požádat o radu veterináře (nejlépe přímo ptačího specialistu), který nově jedince před příchodem k ostatním ptákům ještě prohlédne.

Dočasnou izolací také zjistíme, zda má nový jedinec dostatečný příjem potravy a jakému krmení dává přednost. Vpustíme-li ho rovnou k ostatním ptákům do voliéry, ztratíme o něm přehled. Nezapomeneme se zeptat bývalého majitele, na jaký druh a značku potravy je pták zvyklý. Přechod do jiného prostředí je příliš radikální, a kdybychom změnili ještě jídelníček, mohl by pták daleko snadněji onemocnět. Později, až sí pták zvykne na nové podmínky, si může začít zvykat na novou potravu. Jedinec, který byl vždy zvyklý žít v kleci a nyní má být vpuštěn do prostorné voliéry, by měl být na pár dnů umístěn do voliéry i s klecí. Pták má tak možnost pomalu si zvyknout na nové prostředí a snižuje se nebezpečí, že se v panice zraní o drátěné pletivo.

Po vpuštění ptáka do voliéry ho první dny musíme dobře sledovat. Může se totiž stát, že nebude přijat do zavedeného režimu. Pokud si toho včas všimneme, můžeme ještě zasáhnout.

 

Domov

 

Voliéra

Chov ptáků ve venkovní voliéře má řadu výhod. Tento přírodní domov vyhovuje především plachým ptákům. Výhodou je možnost voliéru osázet rostlinami. Působení slunečního světla a střídání ročních období také příznivě ovlivňuje pelichání a hnízdění ptáků. Voliéra má samozřejmě také své nevýhody. Pokud není zastřešená, může se do ní dostat trus divokých ptáků, a ptáci se tak mohou nakazit červy nebo nějakou nakažlivou chorobou. Venkovní voliéra by tedy mela být zastřešená. Nejlepší je průhledná střecha, aby skrz ní mohlo pronikat sluneční světlo. Střecha má být zešikmená, aby mohla odtékat dešťová voda. Voliéra by mela být tak vysoká, abychom se v ní mohli postavit. Voliéra musí být vždy umístěna na chráněném místě, tedy tam, kde nefouká a kam pronikne jen nepatrně množství deště. Nejlepším místem bývá obvykle jihovýchodní či jihozápadní strana. Pokud chováme plaché ptačí druhy, měli bychom voliéru umístit do co možná nejklidnějšího prostředí. Krytý prostor je pro většinu ptáků nezbytný. Do úkrytu musí vést vstupní dvířka a také dvířka, kterými můžeme přejít z úkrytu do venkovního výletu. Proti úniku ptáků se pojistíme dvojitými dvířky s meziprostorem. Tato bezpečnostní před¬síňka znemožní ptákovi proklouznout z klece ven.

Materiál na výstavbu voliéry závisí na druhu ptáků, které zde budeme chovat. Jemné dřevo a jemné drátěné pletivo se hodí na příbytek pro drobné astrildovité ptáky, ale nehodí se naopak pro velké i malé papoušky.

Pro ty je lepší na voliéru použít pevný dřevěný rám a místo drátěného pletiva může- mé použít pevnou svařenou galvanizovanou výplň. Dřevo, na které se ptáci mohou dostat svými zobáky, nejlépe zabezpečíme kovovými lištami a rohy. Velikost ok v pletivu musí být přizpůsobena velikosti nejmenších ptáků ve voliéře. Nezapomeňme, že mláďata jsou menší než dospělí ptáci dáváme tedy spíše přednost pletivu s drobnějšími oky.

Dřevenou konstrukci raději umístíme na podezdívku z betonových tvárnic. Dřevo bychom mohli umístit i přímo na zem, ale mohlo by začít hnít a kromě toho se někdy vůbec nedaří dřevěnou konstrukci řádně upevnit do země. Když je voliéra hotová. zkontrolujeme ještě jednou všechny její části. Ostré hrany musíme opilovat nebo zakrýt a syrové dřevo zabrousit, aby se o ně ptáci neporanili. Dřevěné části natřeme bezpečným mořidlem nebo barvami, které jsou pro ptáky neškodné.

 

Vnitřní úkryt

Úkryt můžeme nejlépe zhotovit z cihel, v úvahu připadá také velice kvalitní dřevo. Do přístřešku nesmí odnikud profukovat a nesmějí zde být žádné štěrbinky a skulinky. Někteří ptáci rádi nocují v hnízdech. Za tímto účelem můžeme použít různá uzavřená či polootevřená hnízda, která rozvěsíme v úkrytu Í ve výletovém prostoru.

Přenocování v hnízdečku částečné chrání ptáky před mrazem a jinými rozmary počasí. Ke standardnímu vybavení vnitřního úkrytu patří několik pevných bidélek o různém průměru, aby si ptáci mohli vybrat. Dno úkrytu se musí dát snadno vyčistit a vydezinfikovat. Beton je nejhygieničtějším   řešením,   ale  můžeme   použít dlaždice. Dno zakryjeme silnou podložkou, aby se na ne nedostal trus.

Aby ptáci mohli bez problémů do úkrytu zalétat a vylétat, musíme otvory umístit do správné výšky. Nesmíme také zapomenout na přistávací plošinku. Vletový otvor do úkrytu se musí dát uzavřít na zástrčku. Někteří ptáci raději zůstávají ve venkovní voliéře i za nepříznivého počasí. Do úkrytu je nalákáme na potravu a otvor můžeme na noc uzavřít zástrčkou.

 

Je osázení rostlinami nutné?

Zeleň nejen zpestřuje prostředí voliéry a vytváří ptákům přirozenější prostředí, ale poskytuje obyvatelům voliéry také úkryt a prostor k zahnízdění. Některé druhy ptáků se raději zdržují v zelení, jiné naopak dávají přednost volnému prostoru. Umístíme proto keříky, břečťan a jiné rostliny tak, aby ptáci mohli létat po celé délce voliéry. To znamená, že větší keře a rostliny zasadíme po stranách, kdežto malé keříky vějířovitého tvaru doprostřed. BřeČťan nesmí chybět v žádné voliéře. Můžeme ho nechat pnout po horní části voliéry, aby se zastínil úkryt pro ptáky. Ne v každé voliéře mají však rostliny své místo. Především papoušci mají tendenci ničit rostliny a zeleň ve voliéře pro ně není nejvhodnější. Jsou to však vášniví šplhavci, a tak je pro ně nezbytný silnější holý kmen. I když je voliéra osázená rostlinami, přesto zde nesmí chybět větší množství bidélek. Nepoužíváme bidélka o příliš malém průměru, protože v mrazu nejsou prsty ptáků chráněny peřím.

 

 

 

 

Vhodné rostliny a keře

Ne všechny rostliny a keře se do voliéry hodí. Mnoho druhů je pro ptáky jedovatých, například zlatý déšť. Mezí vhodné rostliny a keře do voliéry patří například:

-           bez

-           konifera

-           ptačí zob

-           smrk

-           jedle

-           břečťan (Hedera helix)

-            janovec

-           jalovec

-           šeřík

-           růže

-           bodlák

-           hloh.

Klece

Výběr klecí a pokojových voliér je neomezený. Chceme-li ptákům pořídit klec, musí být především dostatečně prostorná. Příliš malé klece omezují volnost pohybu a nemotivují ptáka k létání a pohybu. Následkem toho trpí pták různými problémy. například silnou zácpou, tloustnutím nebo škubáním peří. Při výběru klece musíme brát v úvahu nejen velikost ptačího jedince jako takového, ale i délku ocasu a rozpětí křídel. Například korely nejsou zvlášť velcí ptáci, ale vzhledem k délce ocasu a velikosti chocholky nutně potřebují velkou klec, aby se neporanily. Všeobecně je lepší klec dlouhá než vysoká. Když rozmístíme bidélka v kleci strategicky, může pták poskakovat či poletovat z jednoho bidélka na druhé, a tím se udržuje v dobré kondici.

Úzká a vysoká klec tyto možnosti pohybu neposkytuje. Pták může pouze šplhat po stěnách, nepoužívá však křídla. Šplhání po kleci mají rádi především ptáci 7. čeledi papouškovitých. Pokud si budeme chtít ptáka ochočit a necháme ho denně prolétnout se po pokoji, může být klec i menší. Většina klecí má mříže ze všech stran. V některých případech je však lepší chovat ptáky v kleci s mřížemi jen na čelní straně. To je ideální hlavně pro plaché či hnízdící ptáky. Uzavřený prostor klece poskytuje totiž ptákům pocit bezpečí.

 

Mříže

Při nákupu klece vybíráme takový typ, aby měl pro náš druh ptáka dostatečně silné mříže. Je samozřejmé, že papoušek bude potřebovat mnohem silnější mříže či pletivo než třeba kanárek. Také vzdálenost mříží a šířka ok pletiva je důležitá. Pokud jsou mříže příliš daleko od sebe či jsou-li oka příliš zaoblená, bude pták chtít prolézt ven a může si v nich zaklínit hlavičku. Drobní exotičtí ptáci nepatří do klece speciálně vyrobené například pro agapornise a naopak agapornise bychom neměli chovat v kleci pro velké papoušky. S ohledem na sílu mříží či pletiva nepatří velcí, silní papoušci do klece nebo pokojové voliéry pro drobné exoty, i kdyby šlo o velmi prostornou klec. Abychom předešli otravě, vybereme si klec nebo pokojovou voliéru s mřížemi, které jsou galvanizované, chromované nebo natřené trvanlivým lakem bez obsahu olova. Aby si ptáci neporanili ocas, zvolíme raději zakulacené mříže namísto například klece z drátů do sebe zapletených. Dále dáváme pozor, aby z klece nevyčnívaly žádné ostré výčnělky, o které by se pták mohl poranit. Na mřížích nesmějí být také připevněné ozdůbky. které by mezi mřížemi vytvářely příliš úzký prostor. Aktivní šplhavci by si totiž v těchto mezírkách mohli vzhledem k hladkému povrchu mříží při-skřípnout prsty. Téměř všichni ptáci z čeledi papouškovitých (Psittacidae) rádi šplhají. Proto jim pořídíme klec, kde jsou mříže z velké části vedeny horizontálně. Tito ptáci jsou také velice inteligentní a mohli by si jednoho dne sami otevřít dvířka klece. Proto na dvířka klece u papoušků raději upevníme zvláštní zámek.

 

 

 

 

 

Bidélka

V každé kleci musí být alespoň jedno bidélko, větší počet je však vždy lepší. Bidélka nikdy neumísťujeme nad krmítka Či misky na pití, aby do nich nepadal trus. Z podobného důvodu bidélka také nedáváme ani příliš blízko nad sebe. Aby byl pták přinucen pohybovat se, musíme dřívka rozmístit ve stejné výšce dál od sebe. Pták tak musí při skoku z bidélka na bidélko vynaložit sílu, a tím si udržuje v pořádku trávení i celkovou kondici. Průměr bidélek musí odpovídat velikosti obyvatele klece. Nevhodná bidélka mohou být příčinou příliš dlouhých drápků a kromě toho může pták trpět bolestí, protože se dřívka musí křečovitě přidržovat. Nejlepší je umístit do klece bidélka různých průměrů. Pták tak není nucen držet nohy ve stále stejné pozici.

Bidélka je nejlepší zhotovit ze dřeva. Umělohmotná bidélka se sice dobře udržují v čistotě, ale pták se na nich špatně drží a zbytečně si odírá drápky. Velcí papoušci rádi okusují věci kolem sebe a dělají to také s bidélky. Buď je necháme bidélka okusovat a v případě potřeby koupíme nová, nebo si můžeme opatřit bidélka z tvrdého dřeva. Ta vydrží podstatně déle. Jinou možností je vyrábět si vlastnoručně bidélka z ovocných stromů ČÍ vrbových prutů. Vlastnoručně zhotovená bidélka mají různý průměr a pták si sám může vybrat, jaká tloušťka mu nejlépe vyhovuje. Na upevnění bidélek se ve specializovaných obchodech se zvířaty prodávají zvláštní držáčky o různých velikostech. Opotřebovaná bidélka pravidelně vyměňujeme za „čerstvá".

Krmítka a misky na pití

Materiál a velikost krmítek i misek na pití musí odpovídat potřebám obyvatel klece. Papouškovití řádí oklovávají cokoli ve svém příbytku, tedy Í misky na jídlo a pití. Kromě toho mají tito ptáci velkou sílu, a pokud nejsou misky řádně upevněny, mohou je shodit na zem. Misky z nerezavějící oceli jsou pro ně vhodnější než misky z umělé hmoty. Pro ptáky, kteří svými zobáky okolí tolik neničí, můžeme pořídit i umělohmotné misky. Ty se vyrábějí v různých barvách, velikostech a tvarech. Misky se stříškou zabraňují tomu, aby si pták vyhazoval krmení ven z misky, případně z klece. Vždy kupujeme misky se zaoblenými rohy. O ostré rohy nebo výčnělky by se pták mohl zranit. Důležitě je také umístění misek.U papouškovitých je lepší umístit je o něco výš do klece, někdy až do takové výšky, aby pták musel vynaložit určité úsilí dostat se k nim. Pták má tak více pohybu a zároveň se i zabaví. Misky nikdy nedáváme na místa, kam se může dostat trus - tedy ne pod bidélka - a co možná nejvýše.

 

Koupelničky

Na trhu je možné koupit již hotové koupelničky, které můžeme pověsit na klec. Jsou ideální pro menší ptáky jako zebřičky a kanárky. Větším a silnějším druhům ptáků bychom však měli poskytnout jinou možnost koupání. Ti totiž mohou koupelničku lehce převrátit na stranu nebo posunout tak, že by se mohli dostat ven z klece. Kromě toho je většina kupovaných koupelniček pro tyto ptáky malá. Větším druhům ptáků je proto lepší k tomuto účelu opatřit glazurovanou hliněnou misku.

 

Život za sklem?

Na trhu se také prodávají klece částečně zhotovené ze skla nebo z plexiskla, takzvané vitríny. Tyto klece mají dvě velké výhody: ptáky můžeme lépe pozorovat a pírka, trus a zbytky krmení se nedostanou ven z klece. Tyto klece mají však také několik nevýhod.

 

Za teplého počasí může teplota v kleci nebezpečně stoupnout, je-li ptákovi příliš horko, bezpečně to poznáme: má křídla trochu odtažená od těla a pootevřený zobáček. Vyšší teploty a minimální proudění vzduchu mohou u ptáka způsobit dýchací problémy. Tomu se dá předejít, umístíme-li vitrínu na místo, kam neproniká přímé sluneční světlo, nanejvýš pouze ranní paprsky.

 

 

Umístění klece

 

Bez ohledu na materiál nesmí klec stát na přímém slunci ani na příliš tmavém místě. Aby se pták cítil spokojené, potřebuje dostatek světla. Pro většinu ptáků je nejpříjemnější ranní sluneční světlo. Většina ptáků ráda sedí na vyšším místě, odkud má přehled o svém okolí ÍL kde se také cítí bezpečněji. Klec proto raději umístíme na stojánek či na stůl než na níže položené místo u země. Klec nikdy nestavíme do průvanu, na to jsou ptáci velice citliví. Ptačí klec také nesmí být v kuchyni nebo v její blízkosti. Plíce ptáka totiž velmi citlivě reagují na jedovaté látky. Mezi chovateli se již delší dobu ví, že při zahřívání teflonových vrstev na pánvích se uvolňují plyny, které mohou ptáky (především menší papoušky) rychle usmrtit. Málokdo však ví, že podobný efekt mohou mít Í pánve z jiných materiálů, některé trouby a stolní grily.

Do kuchyně nebo na místo poblíž kuchyně tedy ptačí klec nepatři. Jsou však také známé případy, kdy byly klece o několik místností dále než kuchyň, a ptáci přesto zahynuli. Opatrnost je proto vždy na místě.

 

Potrava

Vhodná potrava

Ptáci žijící ve volné přírodě se o potravu starají sami. V závislosti na ročním období a na tom, k jaké potravě mají přístup, si mohou sami vybrat, co potřebují. Ptáci ve voliérách a klecích tuto volbu nemají. Jsou zcela závislí na potravě, kterou dostanou od člověka.

Ptáci ve volné přírodě často instinktivně vědí, co je a není jedlé u mnoha domestikovaných ptáku je však tato schopnost velice oslabena. Také nuda v zajetí může být příčinou konzumace nevhodné, nebo dokonce jedovaté potravy. Například avokádo je pro čeleď papouškovitých a pro kanárky velice jedovaté. Když se však tento plod objeví v krmit ku, většina ptáků ho bez ohledu na katastrofální následky klidně pozře.

Mnoho ptáků dává přednost potravě bohaté na tuky a bílkoviny. Když je necháme konzumovat tento druh potravy bez omezení, rychle tloustnou, zvlášť mají-li málo pohybu. Je proto důležité, abychom ptákům podávali vyváženou směs krmení, která se co nejvíce přibližuje jejich přirozené potřebě. Přitom musíme brát v úvahu také další okolnosti.

Pokud chováme pouze jeden exemplář v pokojové kleci, rozhodně bude potřebovat méně tuku a bílkovin než jeho kolega obývající i v zimě venkovní voliéru. Zácpa, častý problém u ptáků v klecích, však nemusí nastat následkem potravy, nýbrž nedostatkem pohybu.

 

Potrava v období hnízdění

 

Během péče o mláďata ptáci vyžadují jiné složení potravy. Někteří zrnožraví ptáci krmí svá mláďata pouze hmyzem, který je pro ně z hlediska výživy nezbytný. Také vaječná směs tvoří nezanedbatelnou součást ptačího jídelníčku a v období hnízdění je ideálním doplněním potravy většiny zrno-žravých ptáků.

Mnoho problémů, kterým chovatel musí čelit, se různým způsobem týká nesprávné výživy. Může se jednat o nadbytečné množství potravy, ale také o vynechání některé potravní složky, která je pro určitý druh nesmírné důležitá. Pak například může dojít k tomu, že se mláďata nevylíhnou nebo že se o ně ptačí rodiče nebudou dostatečně starat.

Nesprávná výživa může také vést k další, předčasné snůšce, zatímco mláďata z první snůšky ještě nemohou samostatně fungovat, nebo dokonce k uhynutí mláďat. K chybám ve výživě někdy dochází i dlouho před zahnízděním. Pokud ptáci určení k chovu nemají přísun vyvážené potravy, vstupují do období rozmnožování ve slabé kondici. I když už jsou jejich mláďata tak povyrostlá, že dokáží sedět na bidélku, je třeba dávat rodičům zvláštní příděly potravy.

Mláďata je velice vyčerpala a nyní potřebují nějaké živiny navíc, aby opět získali sílu. Význam správné výživy bychom proto rozhodně neměli podceňovat.

 

 

Produkty přírody

Existují nejrůznější druhy semen pro ptáky. Ty pocházejí z nejrůznějších koutů světa, většinou se však jedná o země ležící na jih od rovníku. Semena jsou přírodními produkty a jejich kvalita závisí na počasí. Sklizeň může být neúspěšná - silné srážky nebo naopak sucho působí na rostliny a jejích semínka, takže se jejich kvalita liší. Výrobce krmiv pro ptáky kvalitu semen bohužel nemůže ovlivnit - může se jen snažit kupovat pouze semena dobré kvality a v případě špatné či kvalitativně slabší sklizně dodavatele odmítnout. Jednotlivá semena jako proso či lněně semínko se dovážejí v obrovských pytlích a dopravují se (často přes různé mezistanice) k výrobcům směsí. Zde se semena musí nejdříve přesít a vyčistit a teprve pak se z nich v patřičném poměru zpracuje směs. Semena jsou „živé" produkty, které mohou vyklíčit, z klíčků pak vyroste nová rostlinka. Za určitých okolností proto semenná směs podléhá rozkladu a může začít plesnivět - například při vysokých teplotách a vysoké vlhkostí vzduchu. Směs je nutno uchovávat v suchu, nejraději ve tmě na studeném místě. Nechováme-li velký počet ptáků, je lepší místo velkých balení kupovat menší. Krmivo, které se dlouho nebude používat, ztrácí na kvalitě a mohlo by se začít kazit.

 

Kromě zrnožravých ptáků existují také druhy ptáků pojídajících převážně hmyz a plody. I pro ně existují speciální směsi, které obsahují nejen sušený hmyz, ale i sušené plody a bobule. Také tyto směsi musíme skladovat na suchém, studeném, co nejtmavším místě a nekupujeme jích velké množství. Při nákupu semen pro ptáky si balení řádně prohlédneme: semena se nesmějí lesknout, nesmějí být cítit zatuchlinou, pokrytá prachem, či dokonce napadená plísní.

 

Zrnožraví ptáci

Nejrozšířenější skupinu ptáků z klecí a voliér (a současně nejoblíbenější skupinu) tvoří zrnožraví ptáci. Ti se živí převážně semeny, ale vedle toho mohou také konzumovat plody, hmyz, vaječnou směs a zelené krmení. Plody a zelené krmení obsahují důležité výživné látky, ale příliš velké dávky činí ptákům potíže (především průjem). )de tedy sice o velice hodnotnou složku potravy, ale s množstvím to nesmíme přehánět.

V období hnízdění potřebují mláďata od rodičů dostávat i hmyz a vaječnou směs. Na tuto potravu si však pták musí začít zvykat již před začátkem hnízdění. Jinak by se mohlo stát. že pták nabízenou potravu odmítne a nenabídne ji ani svým mláďatům. Vaječná směs, která se v hotovém balení dá běžné koupit v chovatelských potřebách, je důležitým obohacením denního jídelníčku většiny zrnožravých. Tato potrava je důležitá hlavně v období před hnízděním, během péče o mláďata i nějakou dobu po hnízdění. Pro vaječnou směs platí totéž, co pro zelené krmivo a plody: všeho s mírou. V zásadě se tedy zrnožraví ptáci živí především semeny - vedle toho jim občas můžeme nabídnout zelené krmení, plody, hmyz a vaječnou směs, aby dohonili případné nedostatky ve výživě.

 

Dávkování potravy

Semínka se ptákům podávají ve směsích, aby přijímali co nejvíce bílkovin a dalších výživných látek. Někteří ptáci dávají přednost jen jednomu druhu semene a ostatních si nevšímají. Papoušci například milují slunečnicová semínka a burské oříšky tato semena obsahují velké množství tuku. Pokud má papoušek stálý přísun těchto semen, jiných se nedotkne. Pták tak nepřijímá ostatní důležité složky směsi, má nedostatečnou výživu a jeho kondice se začne rychle snižovat. Abychom tomu předešli, musíme směs semen podávat po jednotlivých dávkách. Pták denně nedostane nic víc než potřeb nou dávku živin, Čímž pomine nebezpečí příliš jednostranné stravy. Množství potravy závisí na různých faktorech - například na teplotě okolí, na tělesně aktivitě, hnízdění, pelichání a podobně. Vždy se vyplatí informovat se u zkušeného chovatele, který se specializuje přímo na náš druh. Existují dokonce i celé kluby chovatelů se specializací na určitý druh či skupinu ptáků. Také zde nám poskytnou veškeré informace o množství a druhu potravy, které náš opeřenec potřebuje.

 

Nezbytnost písku a gritu na trávení

Zrnožraví ptáci mají zvláštní trávicí systém. Ve svalnatém žaludku se jim semena rozmělní, aby byla snadněji stravitelná. K tomuto procesu však potřebují polykat písek. Pokud žaludek tento písek neobsahuje, není schopen semena pořádně roz-mělnit. Písčitá směs však v žaludku natrvalo nezůstává. V průběhu času se ostré hrany drobných kamínků otupí a pták je vyloučí z těla. Potom hned spolyká novou zásobu písku. Je nutné postarat se o to, aby ptáci písek na trávení měli vždy k dispozici. V chovatelských potřebách se prodává buď přímo písek na trávení, nebo takzvaný grít. Výhodou gritu je, že obsahuje také stravitelné mleté škeble a dřevěné uhlí. Té to směsi dáváme přednost, protože si pták může z jednotlivých složek sám vybrat látku, kterou potřebuje. }e samozřejmé, že zakoupená směs musí odpovídat velikosti ptáka - směsi pro menší, tropické ptáky jsou jemnější než pro papoušky.

 

Ovoce, zelenina, bobule, plevely

Zelenou potravu v nejrůznějších formách konzumují všichni ptáci. Pro některé tvoří základní složku jídelníčku, pro jiné je jen doplňkem ve výživě. Zelenou potravu získáváme rovnou z přírody, což může mít několik nevýhod.

Rostliny a plody mohou být znečištěny těžkým průmyslem, výfukovými plyny a prostředky proti škůdcům. Chovatelé většího počtu ptáků si často pěstují vlastní rostliny na zahradě nebo na balkoně, aby si byli jisti jejich kvalitou. Dáváme-li ptákům zelenou potravu, dáváme pozor, aby nebyla zvadlá, shnilá, nebo dokonce napadená plísní.

Pokud pták zelenou potravu ihned nezkonzumuje, ještě tentýž den ji odstraníme z klece. Ovoce musí být důkladně omyté a nakrájené na menší kousky.

 

PŘÍKLADY VHODNĚ ZELENINY A OVOCE

Sladké odrůdy jablek, hrušky, banány, hroznové víno, kousky pomerančů, mandarinky, papája, datle, fíky, meruňky (čerstvé i sušené), ananas, rozinky, mrkev, rajčata, kukuřice v klasech, celer (v malém množství). Ptákům nikdy nedáváme avokádo, protože tyto plody jsou pro mnohé z nich jedovaté!

 

PŘÍKLADY VHODNÝCH BOBULI

Ostružiny, maliny, bobule hlohu, bezinky, bobule dřišťálu, jeřabiny, šípky.

 

PŘÍKLADY VHODNÉHO ZELENÉHO KRMENÍ

PtaČinec žabinec, kokoška - pastuší tobolka, broskvoň (semena a květy), listy angreštu, klásky jitrocele, Šťovík, řebříček, pampeliška, řeřicha, čerstvá travní semena, mléč zelinný.

 

Hmyzožraví a plodožraví ptáci

Pro hmyzožravé a plodožravé ptáky jsou v prodeji různé druhy suchých směsí. V chovatelských potřebách lze dostat univerzální směs, granule pro loskutáky a směs obohacenou plody a hmyzem. Ve specializovaných obchodech můžeme dále zakoupit speciální krmení pro loríc a šťávy vylisované z plodů. Tyto druhy krmení tvoří základ potravy hmyzožravých a plodožravých.

Tato potrava však netvoří kompletní jídelníček, podobně jako u semenných směsí pro zrnožravé, V závislosti na druhu musíme ptákům také pravidelně poskytovat čerstvou zelenou potravu nebo živý hmyz. Hmyz můžeme nachytat vlastnoručně - někdy si ptáci ve voliéře také sami uloví hmyz přilákaný na kvetoucí rostliny. Nevýhodou hmyzu a jiné potravy živočišného původu z přírody je možnost přenosu různých chorob. Týká se to především slimáků a žížal. Často je proto bezpečnější pořídit si čerstvou živočišnou potravu pro ptáky ve specializovaném obchodě. Ne všichni hmyzožraví vsak konzumují stejnou živočišnou potravu: pro menší druhy a mláďata se hodí drobnější hmyz.

 

PŘÍKLADY VHODNÉHO HMYZU A JINÝCH ZDROJ BÍLKOVIN ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU

 

Cvrčci, kobylky, drobní pavouci, larvy potemníků moučných, roupice, ponravy, octomilky, mšice, žížaly, muší larvy, perloočka.

 

Vápník, vitaminy a minerály

I když má pták pestrý a hodnotný jídelníček, určité nedostatky ve výživě se mohou objevit kdykoli. S těmi si poradíme zavěšením minerálního špalku na klec či do voliéry, aby si ptáci v případe potřeby doplnili minerální látky.

Také vápník by především v období hnízdění neměl na jídelníčku chybět. Ptákům k jeho doplnění stačí sépiová kost, která nemá chybět v žádné kleci či voliéře.

 

Péče

Hygiena

Hygiena je jednou z nejdůležitějších součástí kvalitní péče o ptáky. Klec i voliéru musíme pravidelně důkladně čistit. Frekvence úklidu závisí na velikosti klece či voliéry, na množství zde chovaných ptáků, na ročním období a celkové míre znečištění. Někteří lidé používají k odstranění trusu z vrstvy pokrývající dno voliéry či klece síto, aby tak ušetřili na nákladech. Neviditelná nečistota však ve vrstvě zůstává a zvyšuje se nebezpečí infekce. Při čistění dna klece čí vnitřního úkrytu ve voliéře proto vždy vrstvu pokrývající dno nahradíme zcela novou, čistou vrstvou. Druh pokrytí závisí na druhu ptáka. Nejznámější a nejpoužívanější je mořský písek, používají se ale také dřevěně hobliny a čistý říční písek, či dokonce drobné kamínky. Pravidelně dezinfikujeme stěny, mříže i po dlahu klece či voliéry. Používáme k tomu bezpečné prostředky zakoupené v obchodě se zvířaty. Bidélka, krmítka a misky s vodou musíme pravidelně drhnout dezinfekčním prostředkem. Čím větší hygienu budeme při péči o ptáky dodržovat, tím lépe.

 

Péče o drápky

Drápky ptákům mohou příliš narůst, zvlášť pokud jsou v kleci příliš úzká nebo hladká bidélka. Některým druhům drápky rostou velice rychle, jako je tomu u různých druhů afrických astrildovitých ptáků. Příliš dlouhé drápky jsou pro ptáka nejen nepříjemné, ale mohou být také příčinou výrůstků na prstech a nohách. Drápky jim proto pravidelně prohlížíme a podle potřeby zastřiháváme. Pokud je stříháme poprvé, nebude to žádná legrace. Nejlepší by bylo požádat o asistencí zkušeného chovatele. Hlavně si musíme dát pozor, abychom stříhali pouze drápky a nezasáhli do cévky! Drápek pak začne krvácet (někdy i dlouhodobě) a stříhání se pro ptáka stane bolestivým a traumatickým zážitkem. Máme-li už ve zkracování drápků praxi, bude tato činnost pro nás hračkou trvající pár minut. Pokud se nám tato činnost nějakým způsobem příčí, požádáme alespoň někoho jiného a v žádném případě nenecháme ptákovi drápky narůst.

 

Odčervení

Téměř všichni ptáci mohou dostat červy, nejčastěji však postihují čeleď papouškovitých, především australské druhy jako neofémy.

Odčervení ptáků z této rizikové skupiny (i jedinců neurčených na chov) jednou za rok či půl roku rozhodně není přehnaným luxusem. Pokud máme sami s odčervováním ptáků problémy, můžeme se obrátit například na zvěrolékaře.

 

Voda na koupání

Vlhkost vzduchu v oblastech, odkud ptáci z klecí a voliér pocházejí, je daleko vyšší než vlhkost v obyčejném pokoji. Téměř všichni ptáci se čas od času rádi vykoupou a pru některé z nich je každodenní koupel dokonce podmínkou k udržování dobré kondice.

Voda na koupání se musí denně vyměňovat, i když nevypadá znečištěně. Pokud pták nepoužívá koupelničku nebo misku, ale patří k druhům, kteří vodu potřebují k udržování kondice, můžeme ho pravidelně rosit rozprašovačem na pokojové rostliny. Děláme to však pouze za příjemných teplot, aby pták neonemocněl.

 

Pelichání

 

Dospělý ptačí jedinec pelichá jednou ročně. Pokud pták pelichá častěji nebo dlouhodoběji, může být na vině špatná výživa, stres, náhlé změny teplot nebo nějaká nemoc.

Pelichání je téměř pro všechny ptáky velice náročným obdobím, které je stojí mnoho energie. Během tohoto období pták potřebuje výživné látky navíc. Zpěvní ptáci nebývají v tomto období moc slyšet a ostatní ptáci jsou také méně aktivní než obyčejně. Pelichání trvá průměrné měsíc a půl až dva měsíce. U ptáků někdy dochází k dlouhodobému pelichání. To často vzniká následkem příliš studené vody k pití nebo ke koupání, i když teplota vzduchu je přijatelná. Dobrým prostředkem, který pomáhá ptákům zbavit se pelichání, je denní dávka malého množství sody, rozpuštěného v pitné vodě.

 

Nemocní ptáci

 

Známe-lí své ptáky dobře, můžeme z jejich chování určit, jestli se cítí spokojeně. Zdravý pták má lesklé, uhlazené peří a je aktivní. Odlišné chování, jako je odtažitost, apatie, stereotypní pohyby, Škubání peří a všeobecný neklid, mohou naznačovat, že je něco v nepořádku. Nemocný pták se vyznačuje tím, že sedí na bidélku doslova jako hromádka neštěstí. Má načechrané peří a chová se netečně. Mnoho ptáků se takto chová i při okolní nízké teplotě - načechrané peří totiž zadržuje teplo. Zvýšením teploty se v tomto případě jejich stav okamžitě zlepší. Dalšími projevy případné nemoci může být změna v dýchání, lapání po vzduchu, nezvykle řídký trus, malý či žádný příjem potravy, olysalá místa, naježené peří, přílišné pelichání, přítomnost parazitů na zobáku, nožkách a okolo očí, částečně či úplné ochrnutí, výtok z nosu nebo očí a otoky. Pokud se nám zdá, že je s ptáky něco v nepořádku, nikdy nečekáme na další vývoj situace, ale okamžitě učiníme radikální kroky. Jsme-li v kontaktu se ko hromádka neštěstí. Má načechrané peří a chová se netečně. Mnoho ptáků se takto chová i při okolní nízké teplotě - načechrané peří totiž zadržuje teplo. Zvýšením teploty se v tomto případě jejich stav okamžitě zlepší. Dalšími projevy případné nemoci může být změna v dýchání, lapání po vzduchu, nezvykle řídký trus, malý či žádný příjem potravy, olysalá místa, naježené peří, přílišné pelichání, přítomnost parazitů na zobáku, nožkách a okolo očí, částečně či úplné ochrnutí, výtok z nosu nebo očí a otoky. Pokud se nám zdá, že je s ptáky něco v nepořádku, nikdy nečekáme na další vývoj situace, ale okamžitě učiníme radikální kroky. Jsme-li v kontaktu se zkušenými chovateli ptactva, rozhodně se s nimi poradíme. Zkušení znalci ptáků mají dokonalý přehled o jednotlivých chorobách a vědí, jakou léčbu je nutno zahájit. V klubech chovatelů ptactva nám eventuálně mohou nějaké odborníky doporučit. Dále se můžeme obrátit na veterináře. Jednoduchá kontrola trusu ptáků může prozradit příčinu potíží. Také vzorek krve či prohlídka jednoho z nakažených ptáku může být pro určeni příčiny potíží dostačující.

 

Hnízdění

 

Máme nechat ptáky hnízdit?

Chov ptáků se může stát zajímavým koníčkem na celý život. Většina lidí začíná s ptáky nenáročnými na chov. ale jakmile se jim tato činnost zalíbí, bez váhání si opatří druhy, které nabízejí více chovatelského vyžití. Pak si pořizují méně běžné ptáky nebo se zaměří na určitou barevnou mutaci nebo vyšlechtěnou formu. Nehledě na záměry chovatele existují určité základní principy, které je nutno brát v úvahu. Klec či voliéra musí poskytovat dostatek prostoru a být tak nařízená, aby se zde zvířata cítila spokojeně a bezpečně. Hnízdění ptáky velice vyčerpává, a proto je nezbytné, aby se páry před začátkem hnízdění nacházely ve vynikající kondici. K hnízdění si proto pořizujeme pouze zdravé ptačí jedince, kterým poskytneme co nejlepší domov a chovatelskou péči.

Jde-li o speciální barevnou mutaci nebo formu, se kterou se chceme zúčastnit výstav, rozhodně nenecháme hnízdit ptáky, kteří mají závažnější vady. V tomto případě je nevyhnutelná znalost standardů, které na výstavách ptactva platí. Také věk budoucích chovných ptáků je důležitý. Pokud necháme hnízdit příliš mladé ptáky, hrozí nám neúspěch, a totéž platí i pro příliš staré ptáky. Ideální stáří ptáka při prvním hnízdění se druh od druhu liší. Mnoho malých druhů aslríldovitých může hnízdit již od devíti, deseti měsíců, zatímco někteří papoušci musí být staří nejméně několik let.

 

Agrese během hnízdění

 

Ne všichni ptáci se snadno spokojí s „přiděleným" partnerem. Často dochází k tn-mu, že mezi párem, který jsme umístili do jedné klece či voliéry, panuje velká nevraživost. Máme-li druh známý svou agresivitou, nespustíme první dny nový pár z očí. Pokud hrozí nějaké nebezpečí, můžeme včas zasáhnout. Také později mohou nastat problémy, kdy jeden z partnerů může hýt k páření přípraven, kdežto druhý ne­bude mít zájem. Agrese během páření vy­chází většinou ze strany samečků. Boj mezi partnery může mít katastrofální následky. Pokud ptáky denně sledujeme, můžeme je v případě nutnosti dočasně oddělit. Někdy také pomáhá, přistřihneme-li agresivnímu samečkovi jedno z křídel. Tímto dočasným handicapem pták není tak mrštný a rychlý.

Agrese je však často jen dočasnou záleži­tostí a trvá jen do chvíle, kdy samička (po­kud není příliš mladá) začne mít o páření zájem.

 

Přípravy

Páru ptáků musíme vytvořit takové prostředí, aby se v něm cítili bezpečně a mohli v klidu zahnízdit. Pro jeden druh je nutností odlehlé místo ve voliéře bez přítomnosti jiných ptáků, zatímco jiné druhy mohou klidně zahnízdit v omezeném prostoru spolu s jinými páry. Na zastřešených místech ve voliéře a ve vnitřním úkrytu rozvěsíme na různých místech budky. Základním pravidlem je, že musíme rozmístit vždy více budek, než je párů ve voliéře, abychom snížili pravděpodobnost boje o oblíbené hnízdo. V úvahu padají pouze hnízda, která se velikostí a materiálem hodí pro daný hnízdící druh. Například holubi mají řádí otevřená hnízda na plošinkách, kdežto jiné druhy hnízdí raději v budkách uzavřených ze všech stran. Je ideální, používáme-li budky, které se z boku dají otevřít, abychom mohli sledovat případné problémy se snůškou či růstem mláďat.

Ptákům, kteří si splétají svá hnízda ve vysoko položených budkách či dutých stromech, zabezpečíme hnízda drátěným pletivem. Malé „záhrad l íčko" z pletiva upevní­me na vnitřní stranu hnízda u otvoru, kterým ptáci vylétají. Tím zabráníme tomu, aby vejce z hnízda nešťastnou náhodou ne­vypadla.                                                    

 

 

Materiál na stavbu hnízda

 

Vždy zajistíme dostatek materiálu na výrobu hnízda, tak aby se hodil pro daný hnízdící pár. Mezi vhodný materiál patří například sušená tráva, seno, kořínky rostlin (z trsů vyklepeme hlínu a položíme je na spodek voliéry), kokosová vlákna či sisalový provaz (chovatelské potřeby), uschlý mech, listí, zvířecí chlupy (z králíků, psů, koní a dobytka) či malé větvičky. Většina papouškovitých si hnízda nesplete. Na dno hnízda proto položíme vrstvu vlhké rašeliny nebo ztrouchnivělého dřeva. To částečně zajistí vejcím vlhkost (vysušení znamená jejich zánik) i předejde tomu, aby se vejce rozkutálela po dně budky. Druhy ptáků s ničivými sklony si svými ostrými zobáky upraví hnízdo podle svého. Jde hlavně o některé druhy velkých papoušků. Občas si však počínají trochu hloupě a vletový otvor rozklovají tak, že se z hnízda stane polootevřený prostor. Také dno nenechají mnozí z těchto ptáků na pokoji. Řešením je speciální zabezpečení dna tvrdým dřevem nebo kovovými lištami. Těmto druhům ptáků poskytujeme v období hnízdění vždy dostatek materiálu ke klování, například čerstvé vrbové větvičky.

 

Počet snůšek za sezónu

 

Mnoho druhů ptáků hnízdí pouze jedenkrát ročně. Jiné druhy - obvykle ty nejpopulárnější - hnízdí za rok obyčejně vícekrát. Někdy se stane, že ptáci začnou s .hnízděním příliš brzy, takže se mláďata vylíhnou v nevhodnou roční dobu. Jindy zase ptáci zahnízdí až ke konci podzimu a pak doslova padnou. Právě špatně načasované a nekontrolované hnízdění ptáků může způsobit velké problémy. Stresem či hormonálními změnami se může u jinak mírumilovných ptáků objevit kanibalské chování k mláďatům. U jiných ptáků zase dojde k druhé snůšce, zatímco mláďata z první snůšky jsou ještě v hnízdě. Zmatení rodiče pak první mláďata z hnízda vyhodí. Dále může dojít k tomu, že vajíčka zůstanou neoplozená nebo že se mláďata nevylíhnou. Také existují ptačí rodiče, kteří mláďata příliš brzo nechají napospas osudu. Všechny tyto problémy mohou nastat, necháme-li ptáky nerušené hnízdit. V zásadě bychom po druhé snůšce měli nechat ptáky odpočinout.

Odstraníme proto z voliéry veškeré budky a materiál na hnízdění. Pokud si ptáci přece jen najdou prostor a materiál na založení nového hnízda, umístíme jednotlivá pohlaví v období klidu (podzim, zima) odděleně. Existují však ještě další příčiny vedoucí ke komplikacím v období hnízdění. Mezi ně patří například hnízdění příliš mladých ptáků, málo klidu v okolí voliéry či chovných klecí, příliš mnoho nebo příliš málo intenzity světla či doby trvání světla, teplota vzduchu, vlivy počasí, a dokonce vliv určitého druhu potravy. Začínající chovatel by se rozhodně měl obrátit na zkušeného odborníka.

 

Výživa před hnízděním a během hnízděni

Před hnízděním a během hnízdění se složení potravy u některých ptáků zásadně mění. Složení potravy v tomto období se druh od druhu liší. Vápník navíc muže přijít vhod, ale pokud mají ptáci k dispozici dostatek gritu a sépiových kostí, není třeba jim dávat nic navíc. Různé zrnožravé druhy konzumují v období hnízdění malé dávky živočišné potravy, jako drobný hmyz či vaječnou směs.

Mnoho druhů zrnožravých ptáků dává svým mláďatům zčásti (a v prvních dnech života výhradně) Živou potravu nebo živočišné bílkoviny. Pokud chováme tyto ptáky, je důležité, abychom jim vaječnou směs a hmyz začali podávat již určitou dobu před hnízděním. Pokud jim toto krmení začneme dávat až s příchodem mláďat, nemusí potravu přijmout, a neposkytnou ji tedy ani mláďatům. Nezapomeňme, že mláďata ještě nemají tak ostrý zobák jako rodiče a že neumějí dobře strávit tvrdší hmyz jako moučné červy nebo kobylky. Měkký hmyz je pro mladé ptáky vhodnější. Dobře vyvážená a různorodá strava je důležitá v každém případě, u mláďat však na ní závisí jejich život. Nekrmme je proto stále stejným hmyzem, ale dávejme jim porce různorodého hmyzu, aby si ptáci mohli vybrat. Přílišné množství určitých živin může totiž způsobit stejné problémy jako Jejich nedostatek. Každý druh živočišně či rostlinné potravy má svoje specifické složení. Jednostranná výživa často vede nejen k narušení přirozeného vývoje, ale také k celé řade jiných problémů.

 

Kroužkování

 

Jako začínající chovatelé ptactva se můžeme stát členy nějakého klubu přátel ěi chovatelů ptactva. Tak se seznámíme s jinými chovateli, s kterými si můžeme vyměňovat vzájemné zkušenosti a získat důležité informace. Prostřednictvím tohoto sdružení si můžeme také objednat kroužky k označení nových mláďat. Pro každý druh ptáka se zhotovují kroužky speciální velikosti, které mláďatům v určitém věku upevníme kolem nohy. V jakém věku, to záleží jak na druhu ptáka, tak na jednotlivých jedincích.

Kroužkování ptáků je důležité nejen pro majitele výstavních jedinců nebo pro chovatele velkého počtu mláďat. Pro některé druhy totiž platí určitá zákonná opatření, mezi něž také patří, že musí být označeni pevným kroužkem oficiálně vydaným určitým sdružením chovatelů. Ptáci, kteří kroužek nemají, mohou svému majiteli způsobit nepříjemné soudní tahanice. Také druhy ptáků, které mohou být neomezeně drženy v zajetí a volně prodávány, by měli být standardně okroužkovány. Kroužek je totiž vybaven důležitými údaji, například rokem narození, a díky těmto údajům lze ptáka na jeho pouti životem identifikovat. Je důležité, aby měl pták kroužek vhodné velikosti. Příliš malý kroužek může zarůst do nohy a příliš velký kroužek může být zase pro ptáka zátěží, či dokonce nebezpečím.

Nové kroužky se často lesknou a mohlo by se stát, že se je rodiče pokusí z hnízda vyhodit - i s mládětem. Kroužky bychom proto raději měli nejedovatým prostředkem obarvit na černo, aby nebyly tak nápadné.

 

Vylétnutí z hnízda

Doba, kdy mláďata vylétnou z hnízda, se u jednotlivých druhů liší. Pro všechny ptačí druhy však platí, že se mláďata po vylétnutí z hnízda o sebe neumějí zcela postarat. Ještě nemají pořádně narostlé peří a po určitou dobu zůstávají závislá na ro­dičích. V tomto období jsou mláďata veli­ce zranitelná. Náhlá průtrž mračen může těmto tvorečkům mnohdy ublížit. Vyplatí se proto část voliéry zastřešit, aby se za špatného počasí mláďata mohla schovat. Za pomoci rodičů, možnosti úkrytu a do­statečné a pestré stravy se většina ptáků za pár týdnů tímto zranitelným stadiem živo­ta prokouše. Nyní je konečně můžeme po­chytat a podle přání umístit odděleně, Zce­la jistě to uděláme u agresivnějších druhů, které své právě dorostlé potomky většinou už déle nestrpí na stejném území.

 

Mutace

 

Co jsou to mutace?

 

U mnoha známých ptačích druhů se objevuje zbarvení a kresby, které se u původních forem nevyskytují. Různé barevné formy jsou většinou výsledkem mutací: spontánně se vyskytujících změn dědičného charakteru. Mutace jsou zcela přirozeným jevem, který existuje od počátku života na Zemi. Dochází k nim u všech živých tvorů, edy také u člověka, rostlin, virů i bakterií. Mutace mohou mít různé formy, podle toho, na kterou část těla působí mohou například působit na mozek nebo trávicí soustavu.

V životě ptáků jsou však nejdůležitější mutace projevující se na zbarvení, stavbě těla a struktuře peří. Mutace jsou vždy dědičné, což znamená, že mutant přenáší svůj specifický znak na své potomky. Zděděné znaky nesmějí ptákům nijak překážet při páření a hnízdění.

 

Účel (barevných) mutací

 

Sledujeme-li podrobně zevnějšek ptáků, zjišťujeme, že svým zbarvením často zapadají do prostředí, ze kterého pocházejí. Bohatě zbarvení arové například výborně splývají s tropickým deštným pralesem plným kontrastních barev. Evropský kos je zase velice nenápadný na písčité zemi, kde se tak rád zdržuje.

Vhodná krycí barva je pro ptáka životně důležitá - čím méně je pták nápadný, tím menší je pravděpodobnost, že se jednoho dne stane kořistí dravce nebo kočkovité šelmy. Přesto se pravidelně a spontánně rodí mláďata s odlišnou barvou peří. Ačkoli se zdá, že jsou tyto barevné mutace bezúčelné a pouze brání ptačímu jedinci v boji o přežití, mají důležitou funkci pro druh jako takový. Prostředí, ve kterém ptá­ci žijí, se totiž v průběhu času mění a změ­na může být tak velká, že už jim původní zbarvení neposkytuje žádnou ochranu. Ba­revná mutace může být tedy vítána z hle­diska záchrany populace před vyhynutím. Mutace jsou vlastně jakýmsi zásahem mat­ky přírody, která nedopustí, aby určitý druh vyhynul. V praxi však následky muta­cí nebývají vždy nejšťastnější a v mnoha případech jsou zcela bezúčelné - papou­šek nemá například žádnou výhodu z na­kadeřeného peří. Pouze když mutant získá mutací takový znak, který ho zvýhodní vů­či příslušníkům stejného druhu, může mu­tace pomoci určitý druh (i když už ve změ­něné formě) udržet při životě.

 

Mutace v ptačí říši

 

Ptáci chovaní v zajetí nemají v podstatě žádné nepřátele a krycí zbarvení vlastně nepotřebují. Pokud se narodí životaschopný, plodný jedinec s odlišným znakem a chovateli se tento znak bude líbit, může se tento mutant stát otcem zcela nového barevného rázu. Co nejvíce potomků s žádoucími zvláštními znaky ve struktuře peří či barvě (nebo s pravděpodobným výskytem těchto znaků v genetické struktuře) se spolu zkříží a s odstupem času vzniká nová rasa či barevný ráz. Andulky nejrůznějších barev a zvláštní tvar těla takzvaných postavových kanárů slouží jako příklady ustálených mutací nebo kombinací různých mutací. Základem nového barevného rázu určitého druhu není vždy jen jedna mutace. Také přísnou selekcí určitých znaků vzniká nový barevný ráz. V tom případě šlechtitelé ke křížení přísně vybírají jedince s určitou kresbou nebo s co nejsvětlejším či nejtmavším odstínem. Protože mutace vytvářejí stále nové nevyčerpatelné kombinace, také v budoucnosti můžeme očekávat další nové barvy a varianty. Popsané barevné mutace a mutace peří v této encyklopedii odpovídají současnému stavu.